Rozhovor s Irenou Pohl Houkalovou a její pomoci ZUŠkám (14/08/2019)

Irena P. Houkalová se věnuje hudbě od útlého dětství a pokračuje v tom i v rámci své profesionální dráhy, věnuje se především  projektové činnosti v oblasti hudebního managementu.  V Nadačním fondu Magdaleny Kožené pracuje na projektech ZUŠ Open a MenART, které každoročně podporujeme. a tak jsme si ji dovololili oslovit a otevřít s ní téma projektu, samotných ZUŠek a jejich potřeb.

Jak se zrodila myšlenka uspořádat ZUŠ Open?

S myšlenkou upozornit na jedinečné kvality systému základních uměleckých škol přišla Magdalena Kožená a lidé v její blízkosti. Protože věděli, jak silný vztah mám k základním uměleckým školám a k jejich činnosti, tak mě oslovili s nabídkou spolupráce.

Do jaké míry jste se při naplňování projektu musela řídit předem daným zadáním a do jaké míry jste měla možnost uplatnit svoji invenci a své nápady?

Takový velký projekt je výsledkem spolupráce. Nemůže ho vymyslet a uskutečnit jeden člověk.

Nejdůležitější na ZUŠ Open jsou programy, které přinášejí samy školy. Mojí rolí je inspirovat je k tomu, aby šly za hranice svých komfortních zón, vzájemně je propojovat, vyhledávat hybatele mezi řediteli a podporovat je v tom, aby sdíleli to nejlepší, na čem pracují.

První rok jsem se tedy soustředila na aktivizaci škol, aby vůbec chtěly v rámci takového celostátního happeningu spolupracovat. Mluvila jsem s řediteli, poslouchala jejich názory a vymýšlela, jak dát všechno dohromady, aby to ZUŠkám vyhovovalo a pomohlo.

Od počátku jsme se také soustředili na oslovování významných umělců a různých kulturních institucí, jejichž partnerství by ZUŠky mohly využít k inspiraci, uměleckému obohacení a dalšímu růstu.

Co je vlastně hlavním cílem projektu?

ZUŠ Open v prvé řadě zviditelňuje práci škol. Díky projektu si lidé mohou uvědomit, že tady máme unikátní způsob uměleckého vzdělávání, na který je hodno býti pyšným a které si zasluhuje náležitý respekt a především podporu. A to nejen ze strany široké veřejnosti nebo zřizovatelů, ale také potenciálních donátorů, které obvykle najdeme v oblasti sportu, ale v uměleckém vzdělávání jen velmi málo. Přitom sport i kultura jsou pro zdraví společnosti rovnocenně důležité. Je třeba, aby se děti hýbaly, ale se stejnou intenzitou by měly pracovat na své kreativitě, estetickém smýšlení, kulturnosti a rozvíjet svůj um.

A jak se daří uvedený cíl plnit?

V letošním roce v rámci ZUŠ Open vystoupilo 130 tisíc dětí v 350 městech. Podařilo se nám zorganizovat velké společné akce v každém regionu a již podruhé jsme uspořádali velikou akci ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu, které se zúčastnilo 900 malých umělců.

Za tři roky jsme dokázali téma základních uměleckých škol výrazně zviditelnit v médiích. Našimi hlavními mediálními partnery jsou Česká televize, Český rozhlas, dále jsou to Deník, Katolický týdeník a řada dalších. V rámci spolupráce s Deníkem jsme v letošním roce docílili vydání speciální přílohy v každém kraji, která představila detailní program ZUŠ Open. Český rozhlas po celý květen vysílal seriál reportáží o ZUŠkách, v České televizi jsme se dostali nejen do zpravodajství, ale i do tematických diskusních pořadů typu Artzóna. ZUŠkám to přineslo obrovskou popularitu, kterou by si jednotlivě nebo v rámci regionálních aktivit neměly možnost zařídit.

Projekt pomáhá ZUŠkám upozornit zřizovatele a potenciální sponzory na jejich význam, na fantastickou práci, kterou dělají. Posiluje jejich vztahy nebo otvírá komunikaci se zřizovatelem a obecně se státní správou. Máme radost, když nám vybrané ZUŠky dávají pozitivní zpětnou vazbu o nově podpořených vlastních projektech či finančních příspěvcích, které získají na činnost nebo na zlepšení podmínek pro výuku.

Jaké největší překážky jste musela při organizování projektu překonávat?

I přes rozsáhlou publicitu a popularitu projektu stále narážíme na nedostatek financí. Nejsme v situaci, že by nám základní provozní náklady zaplatila nějaká velká korporace a konkrétní akce jednotlivých ZUŠ bychom plně hradili z grantů. Všechny peníze si musíme sehnat sami. Jsem ráda, že se nám podařilo získat řadu významných partnerů, kterým za jejich příspěvky moc děkuji, ale ještě pořád je před námi hodně práce, abychom akci finančně stabilizovali.

Velmi mě také těší, že aktivní jsou i samotné školy, které získávají příspěvky na program od svých zřizovatelů nebo místních partnerů.

Chystáte do dalších ročníků ZUŠ Open nějaké novinky?

Chtěla bych projekt posílit o aspekt dobročinnosti. Letos jsme si vyzkoušeli akci v Neratově, kde jsme v rámci dobrovolného vstupného vybírali příspěvek na podporu sdružení Neratov, které obnovilo život ve vysílené pohraniční obci, stojí za rekonstrukcí poutního kostela a dlouhodobě se věnuje pomoci lidem s handicapem či těžkým životním příběhem.

Vstup na všechny akce ZUŠ Open je zdarma a využití pro nějakou další pomoc je tedy dalším logickým krokem. Ráda bych tuto myšlenku v příštím ročníku rozšířila a získala pro ni ředitele škol. Jsem přesvědčena, že projekt i obraz samotných ZUŠek tím dostane nový přesah.

Na co jste v souvislosti s projektem nejvíce hrdá?

Jednoznačně na to, jak se povedlo propojit lidi a motivovat je k nové aktivitě. Ředitelé i učitelé v ZUŠkách jsou v závěru školního roku vyčerpaní a mají spoustu starostí s vlastními projekty. Přesto se zapojili, vkládají do toho nesmírnou energii, shánějí peníze a vymýšlejí a organizují program. Mám obrovskou radost z toho, že vzali ZUŠ Open za svůj a že jim dává smysl.

Za další velký úspěch považuji stipendijní program MenART, který také vznikl v Nadačním fondu Magdaleny Kožené. Podporuje dvojice student – pedagog v základních uměleckých školách a nabízí jim ucelený program spolupráce s mentory. Máme za sebou první pilotní ročník a výsledky v podobě výstupů na našich dvou zásadních festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl jsou velmi motivující.

Projekt ZUŠ Open stojí na spolupráci škol. Jsou ZUŠky u nás zvyklé spolupracovat? A jaké mají vztahy se zřizovateli?

Řekla bych, že ano. Pravidelně se setkávají v rámci Asociace ZUŠ třeba kvůli rámcovému vzdělávacímu programu. Někdy ale žijí ve své vlastní bublině a nevidí, co se děje jinde.

Zásadním problémem je, že ZUŠky nemají jednotného zřizovatele. Někde je zřizovatelem kraj, jinde město. Hodně pak záleží na konkrétních vztazích mezi zřizovatelem a ředitelem školy. Na schopnosti ředitele obhájit si své požadavky a dobré podmínky a na ochotě zřizovatele chápat potřeby a význam uměleckého vzdělávání.

ZUŠky jsou pevně ukotveny ve školském systému a mají tedy garantované základní financování. Každý region má ale trochu jiné normativy. Některé školy pak nemohou navyšovat kapacitu, nemohou se věnovat tolika projektům, kolika by chtěli, nemohou tolik investovat do vybavení…

ZUŠ Open právě pomáhá bořit bariéry a ukazovat, že investice do uměleckého vzdělávání má smysl.

Můžete porovnat, jak si stojí české ZUŠky v porovnání s uměleckým vzděláváním v zahraničí?

Formát ZUŠ je ve světě unikátní a kromě nás a Slovenska ho jinde nenajdete. Trochu se mu možná přibližují ve Finsku. Je to systém, který je plně dostupný širokému spektru talentů. V jiných zemích funguje umělecké vzdělávání zpravidla na bázi zájmových kroužků a většinou je i finančně poměrně náročné. U nás ho může využít každý. Je to takový pozitivní pozůstatek předrevolučních dob, kdy se tehdejší lidušky dokázaly vyhnout politizaci a soustředit se na výuku uměleckých oborů. Kořeny uměleckého vzdělávání u nás ale sahají mnohem dál do historie, na jeho počátku stály církevní instituce a řády.

Jak vnímáte vybavení a materiální podmínky ZUŠek?

Záleží opět na financích a na kreativitě a ochotě ředitele. V umění určitě neplatí, že skvělá je ZUŠ, která má super moderní vybavení. Pro mě je skvělá ZUŠ především ta, kterou tvoří skvělí kreativní lidé, kteří mají rádi svou profesi a jsou osvícení pedagogové. Kvalitní materiální zázemí jim pak v jejich práci samozřejmě pomáhá.

Podmínky v jednotlivých ZUŠkách primárně vycházejí z budovy, ve které sídlí. V drtivé většině jsou to budovy historické, mnohdy třeba i necitlivě upravené. Jsem ráda, že už u nás existuje několik ZUŠek, které mají krásné zrekonstruované koncertní sály a učebny, a věřím, že snad i trochu prostřednictvím našeho projektu se zvýší šance těch ostatních, že přesvědčí potenciální sponzory nebo zřizovatele, aby podobnou rekonstrukci zaplatili i jim.

Máte zkušenosti se sály, na jejichž rekonstrukci se podílela společnost Aveton?

Společnost Aveton patří mezi naše podporovatele, a proto její práci znám. Dělají fantastické věci, akustika v místnostech, které upravují, je opravdu špičková. Sály a učebny upravené Avetonem mají vynikající akustické parametry, skvěle se v nich učí i vystupuje. Velmi nás těší, že firma Aveton, která má k ZUŠkám blízko, je naším partnerem a podporovatelem. Takových bych si přála určitě víc.