Akustika a multimedialita expozic nové generace (27/07/2020)

Galerie, muzea, výstavy. Jejich podoba se nejen díky novým technologiím výrazně proměnila. Čím dál více se setkáváme se zajímavými projekty, které jsou zážitkové a nesou se ve znamení interaktivity a multimédií. Tyto expozice nové generace nejsou postaveny na množství autentických artefaktů s obsáhlými popisy, ale mnohem více se u nich dostává ke slovu audiovizuální složka prezentace spolu s projekcí, videomappingem a zvukovým doprovodem. Tato forma prezentace je srozumitelnější širšímu publiku, navíc s otiskem odlišného subjektivního zážitku. Je tedy logické, že nové pojetí klade výrazně vyšší nároky na akustiku a audiovizuální vybavení.

Nový trend

Akustická řešení byla přitom historicky u výstavních prostor dlouho opomíjena. Nové pojetí expozic a technologické možnosti však generují nutnost akustiku optimalizovat. Pro výstavní sály neexistují závazné normy, uživatelský standard je proto definován individuálně, na základě našich zkušeností. Pokud nejsou akustická opatření součástí návrhu expozic, mohou vzniknout problémy s vysokým hlukem, vzájemným rušením jednotlivých expozic a snížením kvality a srozumitelnosti mluveného přednesu – což jsou negativa jak pro samotné návštěvníky, tak kustody.  S ohledem na vyšší investiční náklady není ještě tento způsob prezentací dostatečně rozšířen.

Naše spolupráce s Muzeem hlavního města Prahy v domě u Zlatého prstenu na expozici „Praha 1606 – Multimediální pohled na Prahu Rudolfa II.“ a „Praha Karla IV. – středověké město“ pod taktovkou pana architekta Bronislava Stratila předznamenávala nástup tohoto nového trendu. To potvrzuje i projekt Národního muzea od atelieru Kolmo.eu „Momenty dějin“, který je zcela extrahován na velkorysou audiovizuální podívanou. Zvláštní status má pak spolupráce na přípravě pavilonu EXPO Dubai 2020 od studia Formosa AA, který se schématu klasických expozic vymyká. 

Neviditelná akustika a ambientní zvuk

Designové řešení akustiky je podřízeno vizuálnímu výrazu expozice –  jedná se o tzv. princip „neviditelné akustiky“. Expozice bývají často umístěny v historických objektech, a proto je nutné hledat netradiční cesty, jak akustiku optimalizovat, často integrací akustických prvků do výstavních mobiliářů, paneláží a podobně. Používané akustické materiály jsou tak vždy zvoleny na míru danému prostoru, rázu expozice a předpokládanému provozu.

Optimálně řešená akustika je důležitým předpokladem pro vytváření nálady pomocí ambientního zvuku, což ještě umocňuje návštěvnický zážitek. Pomocí speciálních zvukových systémů můžeme například návštěvníka přenést na koncert České filharmonie v Rudolfinu s přesným podáním tamější akustiky a jednoznačné lokalizace hudebníků v prostoru. V takovýchto aplikacích je vždy zásadní věrnost a podání zvukové informace, která musí posluchače obklopit, pohltit, ale zároveň nesmí rušit sousední expozice, což může často představovat značnou výzvu.

Doplnění zvukové či písemné informace obrazovým podkladem formou videoprojekce, videomappingu na vystavené předměty či modely, nebo formou holografické projekce, dokáže cíleně upoutat návštěvníkovu pozornost: například videomapping na model města umožní zobrazení konkrétních popisovaných situací v přesných lokacích městské zástavby. Kromě toho lze atmosféru  korespondující s vystavovanými objekty ještě umocnit prostřednictvím světelných efektů a ambientního zvuku – a vytvořit tak celek nabízející nevšední návštěvnický zážitek.    

Autoři: Vít Domkář, Antonín Štengl